funkční a strukturální poruchy

Funkční a strukturální poruchy – jak spolu souvisí?

Pohybová soustava je nejčastějším zdrojem bolesti v organismu a bolest je také nejčastějším příznakem poruchy pohybové soustavy, zvláště její funkce. Poruchy pohybové aparátu si můžeme rozdělit na strukturální, funkční a méně častou skupinu – funkcionální.

Co jsou funkční poruchy?

Za funkční poruchu můžeme zjednodušeně označit poruchu funkce, u které není možné (zatím) prokázat žádné strukturální změny pohybového aparátu pomocí zobrazovacích metod (chybí patomorfologický podklad).

Jsou nejčastější příčinou bolestí pohybového aparátu. Postihují prakticky jakékoli měkké tkáně, od kůže, fascie, až po sval nebo ligamenta, ale vyjímkou nejsou ani vnitřní orgány. Funčkní změny jsou vratné (reverzibilní), lze je tedy odstranit bez nutnosti invazivního zásahu.  Mezi funkční poruchy nejčastěji řadíme různé kloubní blokády, změnu napětí ať svalů (případně TrPs) nebo okolních měkkých tkání. Projevují se „pouze“ poruchou funkce (změny rozsahu pohybu, citlivosti, snížení svalové síly). Ze začátku nemusíme ani subjektivně pocítit žádné potíže, ale varovným příznakem by měla být bolest, zejména pokud přetrvává.

Obrazek 1 1

Náš pohybový aparát je komplexní systém, ve kterém se vše navzájem propojuje. Takže jedna funkční porucha může (a často tomu tak je) nastartovat celý řetězec dalších, kdekoliv v těle. Z toho důvodu je nutné nebrat funkční poruchy na lehkou váhu a pracovat s nimi dřív, než nás začnou významně omezovat.

Co jsou strukturální poruchy?

Charakteristickým znakem je přítomnost přesně lokalizovaných strukturálních změn tkání (svaly, vazy, kosti,…), které můžeme exaktně prokázat (zobrazovacími metodami, histologicky, patologicky).

 Tyto poruchy považujeme za nevratné (ireverzibilní). To neznamená, že když si přetrhnete Achillovu šlachu, tak bude nenávratně přetržená, samozřejmě se zahojí. Hojivý proces ale vždy tkáň nějakým způsobem pozmění a ta už nemá stejnou kvalitu.

obrazek 2 1

Strukturální změny se zpravidla (nejde-li o zánět) klinicky manifestují až tehdy, když způsobí změny funkce (Kolář et al., 2009). Pokud žádnou funkci neporušují, jsou klinicky němé. Ale poruchy funkce mohou vznikat i bez strukturální poruchy, jsou reverzibilní, ale vždy se klinicky projeví. Takže existují funkční změny bez prokazatelného tkáňového poškození, ale prakticky neexistuje žádná strukturální porucha bez funkčních změn!

Funkcionální poruchy pohybového systému

Poměrně speciální skupina, se kterou se nesetkáme tak často, ale je dobré o ní vědět. Dříve byly označovány jako psychogenní nebo hysterické poruchy, ale dnes se preferuje označení funkční poruchy hybnosti (Serranová, 2016).

Můžeme je definovat jako poruchy hybnosti, jejichž projevy jsou nestálé, manifestace se může různě měnit a významně se zlepšují odvedením pozornosti. Předpokladem je tedy narušení mentálních funkcí či psychologického stavu pacienta.

Tady je na místě pacienta minimálně konzultovat s neurologem, případně doporučit pro psychiatrickou léčbu.

Funkce formuje strukturu

Organismus potřebuje ke svému vývoji neustálé přiměřené podněty. Ale pokud je daný podnět nadměrný a naše vlastní autoreparační mechanismy již nestačí zabránit trvalejšímu poškození, mozek, ve snaze předejít poškození tkáně, vytvoří ochranné pohybové programy a upraví náš stereotyp tak, aby je ochránil.

Pohybová soustava má tedy výrazné adaptační možnosti. Ty se mohou projevovat různě – nerovnoměrné zatížení končetin, přetěžování určité svalové skupiny, zvýšení rozsahu pohybu v kloubu nad/pod blokádou.

Jenomže, pokud toto přetížení přetrvává, může vést až k degenerativním (strukturálním) změnám, případně vytvoření „trvalejšího“ patologického řešení v podobě strukturální změny (osteofyty, patní ostruhy), které způsobuje další komplikace. Dnes už víme, že čistě funkční porucha, může přejít až v poruchu strukturální.

Otázkou ale je –  je porucha struktury opravdu příčinou obtíží?

obrazek 3 1

Poškozený meniskus (strukturální změna) vyvolá v našem těle řadu dalších změn – ovlivní napětí tkání, citlivost, kloubní vůli, zároveň změní i náš pohybový stereotyp a v neposlední řadě vyvolá bolest.

Poškozená struktura už je problém, který řeší spíš ortoped. Ale co když změna struktury vznikla právě na základě funkční poruchy? Chybný pohybový stereotyp postupně způsobil degenerativní změny menisku a postupně zhoršující se funkční poruchy vyvolávají bolest. Je tedy na místě řešit strukturu, když pacientovi obtíže mohou být způsobená funkčními poruchami? Při nejmenším bychom měli řešit obě složky, protože samotná úprava struktury nemusí být řešením problému.

Problémem je, že pomocí zobrazovacích metod můžeme identifikovat i strukturální nálezy, které jsou bez subjektivních obtíží. U velkého počtu lidí se můžeme setkat s výskytem strukturální poruchy, která je zcela asymptomatická.

Je tedy relevantní se spoléhat vždy pouze na výsledky zobrazovacíh metod a na základně toho stanovit terapii? O tom si řekněme něco víc v dalším článku! 😊

  1. KOLÁŘ, Pavel, c2009. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén. ISBN 978-80-7262-657-1.
  2. ČERVENKOVÁ, Renata a Pavel KOLÁŘ. Labyrint pohybu. Přeložil Ľubica JANEVA. V Prahe: Vyšehrad, 2019. ISBN 978-80-7601-199-1.
  3. LEWIT, Karel. Manipulační léčba v myoskeletální medicíně. 5. přeprac. vyd. Praha: Sdělovací technika ve spolupráci s Českou lékařskou společností J.E. Purkyně, c2003. ISBN 80-86645-04-5.
  4. VÉLE, František. Kineziologie: přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. Vyd. 2., (V Tritonu 1.). Praha: Triton, 2006. ISBN 80-7254-837-9.
  5. PODĚBRADSKÁ, Radana. Komplexní kineziologický rozbor: funkční poruchy pohybového systému. Praha: Grada Publishing, 2018. ISBN 978-80-271-0874-9.
  6. PODĚBRADSKÝ, Jiří a Radana PODĚBRADSKÁ, 2009. Fyzikální terapie: manuál a algoritmy. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2899-5.
  7. PODĚBRADSKÁ, Radana a Lucie MACHOVÁ. Diagnostika a terapie funkčních poruch pohybového systému: měkké a mobilizační techniky : výukový materiál. Lipová-lázně: REHEX-EDU, 2018. ISBN 978-80-906923-0-5.
  8. NAKASHIMA, Hiroaki, Yasutsugu YUKAWA, Kota SUDA, Masatsune YAMAGATA, Takayoshi UETA a Fumihiko KATO. Abnormal Findings on Magnetic Resonance Images of the Cervical Spines in 1211 Asymptomatic Subjects. Spine [online]. 2015, 40(6), 392-398 [cit. 2020-11-08]. ISSN 0362-2436. Dostupné z: doi:10.1097/BRS.0000000000000775.

guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
trackback

[…] V minulém článku jsme se bavili o funkčních a strukturálních změnách. Víme, že strukturální (degenerativní) změny jsou zjistitelné pomocí zobrazovacích metod (MRI, rentgen, ultrazvuk,..). Problém ale je, že zobrazovací metody téměř vždy najdou abnormalitu, která ale nemusí nic znamenat a ani být původcem problémů. […]